ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (I. PÍSEŇ NEVĚSTINA)

Chut věcí závratných se rozplývá v mé krvi...

Úděsná vidino, jíž jména nesmí znáti

ret panny dychtivé, neb ctí svou toho splatí:

tvou vzývám ukrutnost i něžnost v pocel prvý.

V hlubině panenství utajen požár čeká

(v ní všecka chvějíc se mých snů se lačnost zmítá):

Ó neměj soucitu! ač vzpírá se, tě vítá

má skrytá vášnivost, jež lákajíc se leká.

Můj žhavý ruměnec a moje bledost prudká

dychtivost zapírá, jež od tebe chce vzíti

dozrání rozhodné, jež do kořen mne vznítí.

Bez výhrad se mnou nechť se tvoje smělost utká,

mně samé vezmi mne, ať z neplodného míru

mne gestem jediným povzneseš do vesmíru.