Zpěv tří králů.

Když tří králů veleslavné plémě

V zboru stkvělém přišlo do Betlémě,

Obuzeno zázračnými zjevy

Vzpělo o své bláze svaté zpěvy:

„Hledali jsme tebe s dávna

Se všelikou duše snahou,

Na blankytu hvězda zprávná

Vodila nás cestou blahou.

Ode vzdáli

K tobě králi

Vážili jsme cestu

K tomu tvému městu.

Nalezli jsme tebe,

Nalezli jsme nebe.

O ty světa kráso,

O ty lidstva spáso,

O ty věčný ráji,

O ty rájský máji!

O všech světů kníže!

Palác tvůj ta chýže!

Jak jsi se tak sklonil,

Blesk svůj pozaclonil.

Jasně však s tvé tváře

Odlívá se záře,

A ten vládný oka tvého vzhled

Praví, že ti podroben jest svět,

Že již v brzkou dobu

Všechnu ďábla zlobu

Všemocnou svou kuší

Vláda tvoje zruší.

O svite, tresti milá všech krás,

Přijmi ty dárky malé od nás.

Volili jsme o pospěchu

Dary tyhle ti v útěchu,

Jak nám vnukla předtucha

Od svatého od ducha.

Ai v zlatě tomhletom ctíme tebe

Jak světa krále a krále nebe.

O dej ty nám za to

Lásky svojí zlato!

V tomhle kadidle, co libě voní,

Srdce se tobě, že Bůh jsi, kloní.

Rozžehni nám, Boží robě,

Svatou zbožnost po útrobě.

V té pak mirry masti

Značíme dav strasti,

Jenžto tebe čeká

Jako proudní řeka.

O! i masť tu přijmi v lásce,

Podrob se těch strastí částce,

Smiluj nad zemí se nad ubohou,

Pošlap hada zlého svojí nohou.“

Takto u posvátném hlaholu

Pěli králové tři pospolu.

Díťátko se na ně pousmálo,

S dary těmi libě sobě hrálo,

Nejvíc láskou čirou

Hrálo sobě s mirrou.