ZPĚV V JESENI (I.)

Zda viděls, nad lesy jak do výše se vzpjali

a k jihu končinám jak létli jeřábi?

Můj zrak spěl za nimi, neb na svá křídla vzali

i moje naděje i vesny půvaby.

Zda viděls, v údolu jak léto v umírání

chce v spěchu vyzdobit svou rakev poupaty?

Ó čím byl nivám květ, čím srdci lásky plání,

když snové mladosti jsou s květy rozvaty!

Zda viděls, révy peň jak objímá strom holý

a s hrozny plnými se houpá na kmenu?

Hle, z těchto zlatých zrn zdá neplá v tvoje boly

květ s vůní zašlých jar, svět snů a plamenů?

Co zbylo nám, se ptáš, když srdce trudem spjaté

na věnce hřbitovní tká snů svých lupínky?

Nuž, rychle zprahlým rtům dej hroznů víno zlaté

a duši truchlící dej víno vzpomínky!