ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ.

Kam hledíš ještě, ty, jenž všechno viděl’s zráti

a uvadati v svých i cizích polích?

Chceš vytušiti poklad skrytý ve souvrati

a vyčarovat květy na haluzkách holých?

Nuž, ptej se třpytné rosy, v soumrak padající,

na pramen vody, která světce hostí.

Jí omyj paže své a povstaň s jasnou lící

z mátožných snův o slavné rekovnosti!

Pro příští tvoř a dávných taž se roků

na zrádná úskalí, jež zahubiti znají.

Naslouchej ozvěnám v dál’ zaniknuvších kroků,

zda nebezpečí cest ti nepřipomínají!

Tvé slovo pozdravné a očí pohled čistý,

uvítá vteřiny, jež proudem k tobě pílí,

ač víš, že laškují, jak zvadlé času listy,

a rychle zmírají, co vítr táhle kvílí.

Přepluje horký den a srdce tvoje padne

paprskům bílým v náruč, aby pělo s nimi.

Zpěv v noci zpívaný se probudí i za dne

a srdce něčí dojme tóny labutími.