ZPĚV V. VOJSKO HOSPODINOVO.

Všem shromážděným bojovníkům Judy

Bar-Kochba vzkazuje své pozdravy,

je v tábor vítaje. Zdráv Bar-Kochba!

Pst! Ticho! Hlasatele nerušte!

Ku velkým skutkům ústy Bar-Kochby

i Akiby a synedria volá

vás Jehova a celý Israel.

Mluv, co chceš na nás! Rádi posloucháme!

Že k velkým věcem Pán vás povolal,

chce znáti lid svůj, zda-li hoden jest,

té velké práce, jež tu kyne všem.

A toto Bar-Kochba dí ústy mými:

Vzplát k velkým činům šlechetné,

však dokázati, že ten svatý žár

hrou není rozmaru a okamžiku,

jest první vždycky muže povinnost.

Z úst Akiby jste všickni slyšeli

i Bar-Kochby, ký úkol veliký

nám nastává, však hodné síly jen

chce Israel mít k jeho vyplnění.

Vždy pevné slovo muže stačilo,

co může žádati víc Bar-Kochba?

Chceme zvěděti to, nech jej, ať již mluví!

To ústy mými praví Bar-Kochba,

syn Hvězdy, Judy velký Mesiáš,

a souhlas Akibův jest s jeho slovem:

„Kdo Hospodina chceš být bojovníkem,

dej důkaz síly dřív a odvahy,

neb silné pouze potřebuje Pán,

ne slabochy a podlé ženkyly.

Kdo sílu cítíš ve svých útrobách

za boží zákon, svobodu a právo,

až v poslední dech věrně v boji stát,

dej tomu výraz v pevnou záruku,

že vytrváš, že síly v tobě jest,

vše snést a vydržet, co přikvačí.

Jho Jehovy jest těžké jako žernov,

a silný pouze dál jej může nést.

Tož Bar-Kochba dí toto mými ústy:

Kdo chceš se božím bojovníkem zvát

a přijat býti v Hospodina voj,

ty podej důkaz síly, odvahy:

na špalku, který bude přinešen,

si dobrovolně utni jeden prst

na vlastní ruce. Kdo to vykoná,

je hoden vojínem slout Bar-Kochby.

Já, vůdcem vaším mám-li vskutku být,

sám první podstoupím, co vyžaduji.

Kdo síly má, ať následuje mne!

To první zkouška božích bojovníků,

jste stádo bab či zástup hrdinův?

Má pravdu. Pojďme, to jest okamžik!

To nelidské, dost příští boj nás schvátí,

nač napřed komolit se? Zbabělci!

má pravdu Bar-Kochba! Nuž k špalku jen!

Tvůj první bojovník jsem, Bar-Kochbo!

Ne můj, však Hospodinův, příteli!

Nuž za ním, za ním! Vše pro zákon boží!

Krev volá krev – zde první krůpěj dám,

kde poslední pro zákon Jehovy?

A pro svobodu, velkost Israele?

měls doplnit; ó synu můj, buď zdráv!

Žij Bar-Kochba! Náš nový Mesiáš!

A spása naše! Vše pro slávu Judy!

Jest velký Bůh, Bar-Kochba jeho syn!

Jak málo to pro zákon Jehovy,

jak málo to pro spásu lidu jeho!

Je oběť všecko, nelze bez oběti

si myslit velký čin.

Ó spějte v náruč boha, moje děti,

sem pojď, kdos boží syn!

Já býti chci jím! Jsem jím, Pane, již!

Já nikdy k tomu nesvolím, tvá matka!

Mám hanbou býti synům Israele?

To, matko, na mne žádat nemůžeš!

Já nechci tomu. Já to zakazuji!

Snad proto jsem tě nesla pod svým srdcem,

tě porodila v těžkých bolestech,

jež skoro život stály mne, snad proto

jsem kojila tě v sladkých matky snech,

tě odchovala léta v odříkání,

bys zmrzačit měl krásné tělo své?

Ó hleďte naň – toť přece krásný hoch!

Můj syn, mé dítě! – Proč má zmrzačit

se dobrovolně v cizí rozmar jen?

Já nestrpím to, utni ruku mou,

však sebe nesmíš, synu, zohavit!

Dost bědy bude a dost neštěstí,

až udělá to Říman sveřepý,

a udělá to, vím to bezpečně,

však tenkrát zákonem to bude války,

tvé zmrzačení v boji, ba tvá smrt,

ty spečetí tvou lásku k otčině

a k Bohu dědů, budou velkým činem,

za který žehnat bude tobě vnuk.

Však toto zmrzačení dobrovolné

jest přepych odboje a pýchy jen!

Tvé pýchy Bar-Kochbo! – Nu, jen se směj,

já nedám svoje dítě zmrzačit!

Zpět ustup, matko, to jest zákon boží,

a blah jen ten jest, kdo mu poslušen!

To šílenství jest! Zpátky, hochu můj!

Svou hlavu položím spíš na špalek,

než dala bych své dítě zmrzačit!

Tvé city ctím, ó matko šlechetná,

a chápu je, však vyšší zákon boží;

i tobě, hochu, plně rozumím

a cením krásnou tvoji zmužilost.

Má pravdu žena! To jest zbytečnost,

kdo bojovati chce pro zákon boží

a Judy svobodu, ať přísahá,

to dostačí, nač takých obětí?

To rouhání jest proti Jehově,

za jeho zákon máme bojovat,

však dřív si usekati máme ruce!?

To divný zápas! Ticho! Zmlkněte!

Bar-Kochba mluví! Což snad on je Bůh?

Já nejsem Bůh, jen jeho sluha jsem

a poslední a věru nejmenší,

však jestli ústy mými hovoří,

on pravdu dí, jíž nutno poslouchat.

Já ukáži vám, co jest zákon Páně!

Ctím dobrou vůli toho mladíka

i svaté city jeho matky ctím,

však nejvíce ctím nad vše zákon boží.

To snad vám stačí! Pojď sem, synu můj,

teď spokojena bude matka tvá

a neztratím dobrého vojína,

jímž býti slibuješ! Ó králi můj!

Jeť velký Bar-Kochba, jeť Mesiáš!

Buď požehnán a naším vůdcem buď!

Jest velký Bůh a velký Bar-Kochba!