ZPĚV VÁNOČNÍ

Zvonem svých bušících srdcí tě horoucně vítáme,

nově se rodící plameni, rukojmí života,

přijď k nám, únavy ledová tříšť ať se rozláme,

tisíci naděje křídly se rozduje tesknota!

Touhy v nás, beránci, dřímají ve tmách a bez vláhy,

popřej nám, nechať je vedeme na luhy úrodné.

Svět je-li bez třpytu, kde nabrat k životu odvahy?

Úspěchy netěší, jsou-li jen dočasné, náhodné.

Příslibe štěstí, navrať zas fialek dech,

laskání pramenů, kukaček po stráních ohlasy

pastýřům, kdož volí berlu si ze zbraní všech,

hrdinům, kteří svůj zápas s brázdami zápasí!

Semena čekají v nevzhledných slupinách svých,

skrývají úkoj, útěchu, radost a zázraky;

čí pak by byl spíš nade vším nebeský smích,

čí pak by byl spíš, než nadějí, pokrytých oblaky?

Sestup již, rozkoši! Svícemi zaplály hustými

všecičky zraky, jež v tento život jsi zavedla,

aby se nebraly temnem a místy pustými,

ale aby z nich duše do jasna prohlédla.