Zpěv vil nad vodami.

Po rozkvětlých stráních táhne sen,

libodech růží v modro se vine,

nám s půlnoci slastný vzchází den

a květe slast, kam noha se šine;

náš po vlnách pluje pestrý sbor

v přeblahé píli luny ve svitu

lásku kol šepotá luh i bor,

země se tulí v náruč blankytu.

Domovem nám jarní noci klín

svorném u věnci skalin a strání,

když si v řece s lunou hraje stín,

a hvězdy hoří na modré báni;

náš po vlnách pluje pestrý sbor,

splítaje zpěvy sladkých ze citů,

lásku kol šepotá luh i bor,

a zpěvy linou k výši blankytu.

Májová noci, nes zpěvy mé,

růžemi lásky ověnčené!

větérku vonný, křídla jim dej,

po šírých vlastech s nimi pospěj:

ať kde se k srdcím bol temný sklání,

vlídně zasejí slast milování...

Májová noci, nes zpěvy mé,

růžemi lásky ověnčené!

Lahodu vdechni v kraj, písni má,

svobodou sladkou vykojená,

kouzlem ať její opřádá let

snů lidských ňader příšerný svět;

ticho, tichounce v svobodě blahé

ku srdci srdce zasnubuj drahé,

lahodu vdechni v kraj, písni má,

svobodou sladkou vykojená.

V olšině slavík na břehu dlí,

ze stínu k řece toužebně zří,

jak, svitem luny postříbřená,

houpá nás slastí rozvlněna.

Zapějte, druže, vesele k pouti...

květ jaro stele, kudy nám plouti...

ať se ze zpěvu, jenž zazvučí,

slavík v olšině pět naučí.

Se zpěvem ku předu dále,

od lesa k lučině, skále

na vlnách zelených pluje náš sbor,

kde štíty se modrají hor!

Ku předu dále!

Proud kolem cesty nám šumí,

ze sna se zbouzejí chlumy,

ve zpěvu radostném pluje náš sbor,

kde štíty se modrají hor!

Ku předu dále!

Než přijde růžové ráno,

v radosti buď dozpíváno,

až v řece shlídne se omladlý den,

ve spánek nás skonejší sen.

Ku předu dále!