Zpěv vyhnance.

Tobě hynu, ježs mi život dala,

život plný touhy bouřlivé!

tys ten věčný plamen lásky vzňala,

jímžto zrálo k činům srdce mé –

nyní vzdálen, zbaven moci k činu

tobě hynu.

Tobě hynu, porobili tebe,

pouta kladli věrným synům tvým,

vlasti má! a cizí chladné nebe

rouhá mým se vzdechům zoufalým,

dám-li vichrům pozdrav na otčinu:

tobě hynu!

Tobě hynu, pokořená máti,

velká vlasti křivdou vražděná!

svatá pomsto! tebou nesmí vzpláti

ani hruď, ni pevná ruka má,

šeptám jen, kdy v slzách stesku plynu:

„Tobě hynu!“

Tobě hynu! a kdo ještě žije,

aby mohl pro tě zápolit?

slyším ach, jen divé melodie

v pustém vichru jedno hlaholit

slovo, jímž své duši k smrti kynu:

„Tobě hynu!“