ZPĚV Z DVACÁTÝCH LET

Zčernalá mračna jdou a jdou,

světy se svíjejí křečí zlou.

Temno a bouře, blesky den ze dne,

a přece jenom zbabělec bledne.

Ztroskotali jsme tolikrát,

my, dělná třída, proletariát.

Zabloudili jsme v tmavé noci,

zrazeni byli jsme, bez pomoci.

Ale vždy znovu a silnější,

za chléb se bijeme vezdejší.

Za chléb a všecko, co k němu patří,

až budou lidé svobodní bratři.

Silnější denně a uvědomělí,

oslavíme svou rudou neděli.

Den ze dne sláva dělnické třídy

bělochy, černochy, Indy a židy,

národy, rasy světa rudého

sdružuje pod prapor lidu dělného.

Armáda naše se zocelila,

temnota není již tou, co byla.

Na Východě nám pevnost železná

vzrostla, tyčí se mocná, vítězná.

Největší maják nad ní a světem

zjevuje cíl náš otcům i dětem.

Největší zvon tu duní a zní:

Sověty – sbratření! Sověty – sbratření!

Nechť v bouři svět se svíjí den ze dne,

jen zbabělec váhá, krčí se, bledne.

Zahání nevěru, úzkost a ston

Lenin – maják, Lenin – zvon, Lenin – maják, Lenin – zvon

maják – zvon,

Lenin!