ZPĚV ZAHRANIČNĚ POLITICKÝ

Jsou mnozí lidé hrbatí,

že je tak musím nazvati,

a z dopuštění pána boha

jsou muži též, jimž schází noha.

Však když se člověk vydaří,

pak může sloužit císaři.

Já též jsem nosil kvér a tele

na rozdrcení nepřítele,

a jak se sluší na muže,

od České Lípy do Chrudimi

jsem kalhotami erárními

vymetl všecky kaluže.

Manévry čtyři prodělal jsem,

vyznamenání nedostal jsem.

Leckdo se táže s udivením,

co na těch věcech tolik cením,

neboť jsou jednotlivci dneska

z Čech, družné Moravy a Slezska,

již prodali by za housku

své příslušenství k Rakousku.

Ó krajani, pryč s vlastizradou

a klobouk dolů před armádou!

Ať žijou koule, bodáky,

ať žije naše stará láska

a spojenectví s Prušáky!

My chceme se co Češi věrní,

v boj jdouce jako na výlet,

pod prapory, kde orli černí,

dát rozsekat a rozstřílet!

Italiáni šilhajíce

k Francii myslí na zradu,

však za ně v kraji půlměsíce

skvělou jsme našli náhradu,

neb ve způsobu věřitele

jsme bohatší zas o přítele,

spolehnout možno na něho.

Ne, krajani, už nejsme sami!

Ať žije sultán! Allah s námi,

kdo proti nám, bůh smete ho!