ZPĚVÁK MLUVÍ.

Co jsem nazpíval se

vám už, dívky zlaté!

a teď ptá se zpěvák,

co mu za to dáte?

Ta na grošík bílý,

druhá na kytičku,

jiná rozmýšlí se

snad i na hubičku!

Bývávalo, bylo

před mnohými jary! –

ale teď je zpěvák

ošklivý a starý.

Grošík, bílý grošík

složte u chuďasů,

zpěvák má dost stříbra

na svém bílém vlasu.

Za písničku jednu,

která hocha máte,

dejte mu svá líčka

zlíbat tisíckráte.

Ale zpěvákovi,

sad až jarem zkvete,

hoďte na hrob růži,

– která vzpomenete!