ZPĚVÁK

Nech již, starče, zpěvu toho,

přervi žalnou píseň svou,

nevyzískáš věru mnoho,

darmo se ti vysmějou.

Píseň tvá – ba, je jí škoda!

Zda jí šťastný rozumí? –

Bláhový, co tebe hlodá,

každý cítit neumí.

Nech již toho, škoda času,

pohov starým údům svým;

vždyť v odměnu svého hlasu

sotva vezmeš po „novým“.