Zpěvanky.

Vy jasné hvězdy na nebeské klenbě,

vy svědci dnů těch blažených,

kdy vykvetlo mi poupě lásky

na rolích bolem svlažených.

Vy jasné hvězdy pohlížíte

tam z vašich světů na náš svět,

vy zříte v hloubi lidských duší

a můžete jim rozumět...

O jasné hvězdy – v mou též duši

paprsek vlejte jediný –

ozařte, když ne blaha svatyň,

alespoň – její ruiny.

Teď měsíc vyšel. Vítán starý známý! –

my mnohou noc jsme spolu problouznili –

ach, byl to krásný čas – již odplul dávno –

a nevrátí se nikdy víc můj milý. –

My mnohou radosť sobě vyprávěli

a mnohou bolesť jsme si pozasteskli – –

teď pomřely mi všechny tužby v prsou

a zrak tvůj sesláb, není víc tak lesklý.

Mne slabá nitka k životu jen váže – – –

jak snad čas roztrhne takou stužku –

pak, milý brachu, v starém zase lesku

osvětli drn na posledním mém lůžku.

Hleděl jsem k hvězdám. Byla noc tak tichá

a vánek teplý šuměl mile, jemně –

a v duši byl jsem povznešen a zbožný,

jako by Bůh tou nocí mluvil ke mně.

Obrazy různé žití minulého

se před mými tu zraky povznášely –

tak krásné, luzné – já jim dával s Bohem,

ač city srdce při tom krvácely.

A já se loučil s blahem, jarem, štěstím – –

odloživ pohár lásky plné slasti,

v té tiché noci jsem těm jasným hvězdám

svůj život celý zapřisáhl vlasti.