Zpit jsem jí jak král, když začne zívat

Zpit jsem jí jak král, když začne zívat

mořem jásotu a krajina kol celá

chví se vzkřikem nadšeného Vivat!

cimbály cinknou a zaduní děla –

zpit jsem jí a nemohu dál zpívat.

Všecko kolem nic – jen Ona modla!

a sklání ke mně se! Tak dobrá, milá!

bože, teď se ke mně přitulila,

rána štěstí k srdci mě bodla.

Teď ruku v její bok jsem vinul,

teď oko v oko hleď!

a dech nám splynul.

Teď bůh své nebe odekrývat

počal, a teď, a teď –

Zpit jí jsem a nemohu dál zpívat.