ZPÍVAJÍ NÁLADY.

Slunce nad obzorem usíná,

v krvi se rumění dubina,

duše má na Tebe vzpomíná.

Slunce hrá v hořící západy,

šero jde v lesy a zahrady,

a ve mně zpívají nálady.

Ty, jež jsi lásky mé sladký sen,

vůní Tvé něhy jsa opojen –

drahá má, sestro má, zmírá den!

Zmírá den, může však naše snad

v tisíci polibcích láska vzplát,

může noc perutí objímat.

Pojď, vtiskni rety své na můj ret,

zulíbám čela Ti bílý květ,

pojď, láskou rozchvíme celý svět.