Zpívající bída.

Za ruku přivedla jej dívka bledá –

je slep a stár, a zimou se tak třese;

pod vetchou paží starou harfu nese

a v prostřed dvora na stoličku sedá.

Juž opřel harfu, skřehlé ruce zvedá –

a struny rozzvučí se v bujném plese;

k těm zvukům stařec píseň zpívat jme se

tož veselou, jež smutku vzniknout nedá –

a šedou lebí takt si k tomu kývá...

Hlad, zima, nemoc – strasť je trápí sterá –

za chleba kus děd s vnučkou skočnou zpívá

dům od domu, od rána do večera,

co druhé vnouče chudou jizbu hlídá...

Hle, obraz k pláči: Zpívající bída!