ZPÍVÁM BUDOUCÍM

Ó tehdy!

Nebyla to vášeň svatá,

nadšení to nebyl žár;

a já myslil: srdce vzňatá,

a já věřil v nebes dar.

Ba, já snil jsem o Vzkříšení,

hned jsem celý ohněm vzplál;

nebylo to Probuzení,

masopustu Karneval.

Velkých Otců zvrhlé plémě,

bez páteře, bídný rod;

nehoden, tě nosit země,

kterou rosil Otců pot.

Na bič zvyklý otrokářů,

na okovů kruh a chřest;

bídný rode pletichářů,

neschopný se z prachu vznést!

Žezlo tobě padá z rukou,

s ramen nach a hermelín,

touhám našim jsi ty mukou,

slávy naší ty jsi stín!

A já pěl ti novou dobu,

v tobě viděl vzcházet Den,

rode obílených hrobů,

s bludem mým buď zatracen!

Pro tě mám jen pohrdání

v strunách, v písních mstivý rým;

slávy lesk, mír požehnání,

zpívám rodům budoucím!