Zpomínám...

Zpomínám doby,

kde moje oko

prvně Tě zřelo;

kde Tebe našlo

v tom davu lidí,

jak drahou perlu

v hlubině moře.

Zpomínám chvíle,

kde Tvoje zraky

utkvěly na mých;

kde Tvoje ruka

dotknouc se mojí

v tisknutí jemném

mluvila bez slov.

Zpomínám doby,

kde hlučná hudba

kolem nás hrála,

kde však jen Tvojí

líbezné mluvy

lehounké vání

znělo mi v duši.

Zpomínám chvíle,

kde tmavá půlnoc

kázala rozchod,

kde cizí zraky

slídily po nás,

a my jen chladné

dali si „s bohem“!

Zpomínám doby,

kde z mého lůžka

uprchl spánek,

kde v divém reji

bouřný zvuk hudby

a Tvoje slova

táhly mou myslí.

Zpomínám chvíle,

kde chladné jitro

vzalo mně všechno,

kde s těžkým srdcem

šla jsem od místa,

v kterém jsem žila

okamžik blaha.