Zpomínky Jinošické.

Známť já jedny krásné háje,

Znám v těch hájích šťastnou ves;

Tam si ještě staví máje

Nevinné milosti ples.

To jsou háje jako ráje –

Tam mou píseň, vánku, nes:

Přes ty hory, přes ty doly,

Přes ty vody, přes ten les.

V hájích onněch rozkvétají

Okotěšné květinky,

Po kvítkách se kolébají

Medoplodné včelinky;

Šípy mají, nepíchají

Hájův onněch růžinky;

O, takové jenom v ráji

Vykvétaly bylinky.

A v té vísce dorůstají

Roztomilé dívčinky,

Na líčkách se zardívají

Vábivé jim malinky;

A kdy hrají, usmívají

Modré jim se očinky;

Takovéto jenom v ráji

Naleznete dušinky.

Tam jsou dívky jasnočelé,

Tam jsou švarní junové,

Oči mají černoskvělé,

Tváře mají růžové;

Pro přítele – nepřítele

Plaší jejich zrakové:

Tam jsou Češi v kráse celé,

Tam jsou čeští Čechové.

Láska, věrnost v onnom háji

Jako sestry domují;

Tam své plesy slavívají,

Kdož se vroucně milují,

V žití máje z ráje k ráji

Ruku v ruce putují;

Neboť, komu ruku dají,

Tomu srdce věnují.

Tam na větve vyhazují

Dívky věnce májové,

Tam se ještě ohlašují

Předků našich zpěvové,

Připravují, proskakují

Svatojanští ohňové:

Tam se ještě pamatují

Staročeští zvykové.

Jinošické jsou ty háje,

Jinošice jest ta ves,

Kde si ještě staví máje

Nevinné milosti ples;

To jsou háje jako ráje –

Tam mou píseň, vánku, nes:

Přes ty hory, přes ty doly,

Přes ty vody, přes ten les.