ZPOVĚĎ INDSKÁ.

Měl muž ženu, sedm dětí.

Dle příkladu Adamova

chodil kopat vinice.

Chudý byl, však spravedlivý.

Jednou červu ukop’ hlavu.

V neděli šel před mší jitřní

do kláštera k zpovědi,

tvora že zahubil vraždou.

Dal mu Otec rozhřešení,

muž odešel s lehkým srdcem.

Večer mnich když z brevíře se

na klekátku v celi modlil,

nešla zpověď z jeho mysli.

Či satan či boží duch mu

vnukal těžké přemítání:

červ na hlíně počne tlíti,

jedová naň vsedne moucha,

přijde rybář, najde červa,

na udici dá ho v řece,

ryba chutě polapí ho,

otrávená přijde na stůl

knížecí a kníže naše

je v života nebezpečí.

Zemře, soused kníže zpupný

přepadne zem osiřelou,

celý národ bude pykat

za hřích muže bezbožného.

A hrozí-li nebezpečí

státu, celé společnosti,

svoluje se nešetřiti

zpovědního tajemství. –

Šel a oznámil vše soudci.

Ten to za zjevení boží

uznal, muže pohnal na soud,

upálili velezrádce

na hranici na náměstí,

když kníže-pán podepsal.

Doma prázdno osm krků,

a červ hnojí bujnou révu,

z níž se zítra kníže pájí.