ZPOVĚĎ OTCŮ.

Otcové před smrtí se synům zpovídali:

My málo zdědili. My bídnou hru jsme hráli.

Jsme z raçy otrocké, jež přišlápnuta spí

a v bahně vlastního se žití utápí...

A potom zemřeli. – Tu hořklo v ústech synům

a posmívali se problematickým stínům:

Kdo o moc staral se, své našel otroky

a přebrodil se k ním skrz krve potoky.

Brit jal a potápěl španělské galleony.

Brit vyplul na moře a zloupil miliony.

A Germán sklízet šel, kde ani nezasil.

Kdo vzal, byl bohatým, kdo loupil, vládcem byl...

Beatus possidens se učil být i pilným...

Pak spráskal otroky svým bičem neomylným. –

Hle, děli otcové: Jsme z raçy té, jež spí

a v bahně vlastního se hnití utápí...

Že z raçy otrocké, – otroka neomlouvá. –

Chyť vítr do plachet, a vyjeď, kam tvá touha...

A osvoboď se sám... Však nic už nedaruj...

O každou rvi se píď... Jen ne, jak otec tvůj. –