ZPOVĚĎ TULÁKA.

Od města k městu, ode vsi ku vsi

po léta světem chodil jsem,

laskavým slovem, úsměvem vlídným

mluvila vždycky ke mně zem.

Až jednou pozdě, země když chladla

v studeném světle bledých hvězd,

podivný smutek náhle mě přepad,

světla když hasla podle cest – – –

Od města ku vsi širým jdu světem.

Jak jsem jen chvíli váhat moh!

Nakonec přece tuláka vítá

teplý pach chléva, vlídný stoh.