ZPOVĚĎ ZBOŽNĚ SESTRY COLOMBY V PERUGII XV. VĚKU.

Hřích Bohu vyznávám. Krev ulicemi tekla,

až chrámu třísnila i práh i vnitřní stěny.

Ó vraždy, plen, řev kleteb, pláč a steny!

Kruh města kol jest hrůzným jícnem pekla?

Zášť od útěžku svárů šílenstvím se vztekla

a vrhá mláď v běd pelechu a kojí na hyeny.

Dní dusné žáry puchy mrtvol otráveny,

by moru obluda se tudy sytě vlekla.

Já lkala předzvěsti. Hruď neobměkla.

Teď krve hnus a odpor za vinu mi čteny:

Chrám k očistě kdy svatým vínem myly vdovy-ženy,

k těm zbožným úkonům já plačíc nepoklekla...

Slz žalostných má cella svědkyní je tichou

i hříchu ošklivosti nad nesmytou krví

i smutku té mé viny s lítostí ne lichou.

Dík Pánu Ježíši, že mohu odložiti

vždy u svátosti pokání vin břímě!

Kde mlčí němý bol, vždy větší hoře cítí.

Kam hledí na zem k nám, v sluj pekla dýmných smoudů,

jak smuten v nebesích Bůh svatý, svatý, svatý,

vše hříchy věda z dávných dob a mlče až k dni soudu!