Zpověď.

Chodila klečet před kaplu

skleněných dveří kláštera,

nahlédla v zraky hluboko

mladého pana pátera.

Tu sevřel srdce nepokoj

a sevřel srdce tajný žal,

šla vyznávat se z viny své –

pan páter krásně zpovídal.

Pan páter mluví o ráji,

o věčné lásce, naději,

o andělích, že dívce se

až oči touhou rosejí.

A když jí všechno pověděl,

udělal kříže znamení:

„Ty’s velká, velká hříšnice –

přijď častěji sem k modlení.“

A dívka, velmi kajicná –

ji páter denně uhlídal,

až svatá se z ní stala již,

a jí se páter zpovídal.

Klekají dlouho u sebe

a slzma štolu rosejí –

o víře mluví, o lásce –

o žádné ale naději.