ZPOVĚĎ

K zpovědi nastal pravý čas,

Ať upřímné teď slovo zní:

Jsem šeredný jak chudý ďas,

Jak starý faun jsem perversní.

Mne poskvrňuje každý hřích,

Však nemám zpupnost drzých čel.

Jak v horských stržích čistý sníh

V tmách duše září něhy běl.

Mne každá špína promáčí

A každá krása opojí...

To lidem ovšem nestačí,

Však Bůh, ten se tím spokojí.

Jsem tulák, jako Villon byl,

Však nejsem jak on genius.

Já pranýř také okusil –

On slávu má, já z lidí hnus.

Můj Bože, láskou zaplaje

Vždy k tobě duch, jsem plevel, vím:

Já nechci k tobě do ráje,

Přej jenom klidu kostem mým.

Ať hlína shltne tělo kdes,

Jak shnilý kořen sevře zem.

Já ztlučený byl v žití pes,

Však byl jsem při tom básníkem.