Zpověď

Teď, bídný hříšníče, se zpovídej

a mocně vzpomínej všech starých vin,

čím ublížil jsi, pokorně se znej

a ryj se bolestně až do hlubin.

Snad pravda byla to, jež bolela.

A dnes se zhustí do smířených vět.

To, co se rylo jak šíp do těla,

lze s tichým úsměvem dnes vyprávět.

A přec se občas slovo přelomí.

V mlčení hledíš do tmy, do polí.

Snad tento osten zve se svědomí?

Snad dávná rána přece zabolí?