Zpustlý mlýn.

Ve úvalu skal stojí starý mlýn,

mech na střeše má, kola puklá, shnilá,

v nich proplítá se planá růže bílá

a místo vody padá na ně stín.

Pln olší, bříz a vrb je skalný klín,

pod hřídelem kol vlaštovka se skryla,

jí nad hnízdo se střemcha naklonila

a bílé květy pláče do ruin.

Ku zřídlu, které teče v pomněnkách

přes kamení, pít skáče pěnkava,

a za ní světla po pěšině hrají.

I staneš, hledáš cosi v myšlenkách...

a nenajdeš – však tušíš, mlhavá

zvěst míru v srdci lidském není bájí.