Zrání.

Nač lkát, když jeseň hýří v kraji

a mlhy táhnou odevšad

na hroznů plný vinohrad?

To požehnáním bude snad;

vždyť za jeseně hrozny zrají,

k nimž červen s polibkem se krad’.

A k čemu lkát, když náhle padne

stín na tvou tvář a hrdý smích

do čela brázd a čela rýh?

Vždyť v šedých mlhách stesků tvých

jak oheň v rudých hroznech mládne

též zář tvých písní krvavých. –