ZRÁNÍ.

Rodíme se... Mře zas kdosi.

Kveteme a chceme rosy.

Zrajem'. Slunce k poledni

dá nám paprsk poslední...

Vše, co kvete, naděj' hostí.

Zašlé sní jen o marnosti.

Vše, co zrá, lze s vděkem brát.

Utrhnout a lidstvu dát...

Lidstvo hlad má na své pouti...

Musí met svých dosáhnouti...

přes hřbitovy králů svých,

trosky trůnů papežských.

Mnoho mozků, srdcí v krvi

pozře, mnoho polí zmrví...

Celých kultur zralou žeň

v oběť dá svou na žízeň...

Na kultury větve chudé

tyrany své věšet bude...

Možno líp a krásněj kvést?

Všecko zrá... Vše jasné jest.