Zrazená hvězda.

S oblohy když večer na mne

hvězdiček zbor shlíží,

vzpomínám si na svou lásku,

jak mi srdce tíží.

Nazpíval mi Vojtíšek můj

o srdci svém mnoho,

prý tam nebe a já prý jsem

hvězdou nebe toho!

Však to nebe rozklenuté

hvězd má celé stádo,

a to srdce Vojtiškovo

houfy jich má rádo.

Proto smutním, když tak na mne

hvězdiček zbor shlíží:

vzpomínámť na prchlou lásku,

jak mi srdce tíží.