ZRAZENÉ TĚLO.

Lesk očí tvých má schladlá vášeň zná.

Ty těžké chvíle, jež jsme prošli spolu,

ty s hrdým čelem a já s hlavou dolů.

Víc než já tobě jsi mi vzdálena!

A spalas’ klidně. Však u hlavy tvé

jakobych ložem rozlil zrady nach,

to tělo zřel jsem, věrné, oddané

před úsvitem ležet v poduškách...

Pod jedním nebem se sny májovými

své všechny květy vidím zvolna tlít.

Polibkem dlouhým, jenž by zvad pak s nimi,

chci to věrné tělo v spánek položit.

V jediný sen věčný složit chci to tělo.

Jediný květ chci jen pro tu chvíli svou,

až já vznesu hrdě nesmířené čelo,

a ty půjdeš za mnou, s hlavou sklopenou.