ZRCADLO NOCI.

Jen za dne lze být neupřímný k sobě,

sám sobě lhát a klamat sebe sám,

v svou masku, již vzals k úskoku či k hrám,

se vžít, jí stínit chytře oči obě.

Leč Noc když přijde, ticho kol jak v hrobě,

sta očí hvězdných v duši hledí nám,

a s líce padá maska, s duše klam,

a tváří v tvář zříš vině své i zlobě.

Ó, marně hledíš skolébat se do sna,

se spít jak starých zvěstí králové,

když sťatých se jim zjevovaly hlavy!

Noc, zrcadlo jak černé, kovové,

se kolem všude zvedá, neúprosná,

a před tvou vlastní podstatu se staví.