Zrcadlo.

By Eliška Krásnohorská

Zřel jsem krásnou děvici,

u jezera stála,

na hladinu zářící

temným okem plála.

Spanilý jest obraz tvůj

v proudícím křišťále,

vždy tam, hrdá děvo, stůj,

opouštím tě v mále.

O jiném vím zrcadle,

o jiné vím panně,

když v ně ona pohlédne,

zkrásní nevídaně.

Ona, když se pomodlí,

hledí v nebes báně,

a tam se jí zrcadlí

krásný anděl páně.