ZRCADLO

Zrcadlo cizích rozkoší, jež září skvělou dutí,

mne rysy svrasklé, zkřivené mé touhy vidět’ nutí.

Jest v jejich bleskné hladině, jež obráží mou líci,

jen reflex klamných úsměvů pro marně milující.

Má cizích slastí zrcadlo, v němž pátrám, účin taký,

že vzácnou zřecí schopností jsou zbystřeny mé zraky,

že k exkvisitním hostinám mé přihlížejí čivy,

však chřadnou vůní těžkých vín, jež touhy jiných živí.

Těch cizích slastí zrcadlo, jež pozornost mou zžíhá,

má zhorečňuje vidění jak dusná mnišská kniha

a horizonty rozpíná kams’ bez představy hranic,

svou tříští žhavých odrazů sen bolestivě raníc.

Jak uvedení do ráje těl silných, čistých dosud

mi zříti dá v tom zrcadle můj blasfemický osud.