Zřícenina.

Ční na vrchu a hledí na okolí,

v Iuk zeleň, na řeku a lány polí,

půl věže, omšených pár kamenů;

spár žalu do srdce ten pohled vtíná,

jak smutně zírá na kraj zřícenina,

chatrný pomník slavných kdysi dnů.

Kraj celý v záři sluneční se topí,

jsou žně; lid váže těžké, zralé snopy

a polohlasně píseň k tomu zpívá...

Tam výš, jak na tiché by stála stráži,

věž zbortěná, v niž úpal plá a praží,

ční... Na svůj český lid se v touze dívá.