Zříceniny Zvíkovské.1 (IV.)

Zde se tajné runy skončily.

Ač pak moje oči spatřily

Dále více písmen porouchaných,

Snad bystřejším zrakům zanechaných,

Já jsem nemoh’ více čísti dále

Přemožen jsa citů směsicí,

A jen slzy utíral jsem stále

Z očí mých se valně prýštící,

Slze radosti a slze smutku,

Zvěstující mého srdce půtku;

Až pak vítr nevím odkud dmoucí

Trochu osušil ty slze vroucí.

I hned já i můj ochotný vůdce

Šli jsme s hradu k břehu Vltavinu,

Kdežto lodník, pravý protichůdce

Onoho, jenž vozí v říši stínů,

Ze spousty nás převez’ do chobotu

Z říše stínů nazpět ku životu;

Až pak klusem rychlonohé spřeže

Spatřili jsme brzo jiné věže,

Co na srázi hrozných strmíc skal

Hledí do nesmírné do hlubiny,

Kde se valí proudy Vltaviny,

A kde orel druhdy kraloval,

Prapor Černohorských knížat vál,

I přítomnost pána zvěstoval,

A na tvářích šťastných Orlíčanů

Čet’ jsem, jak se těší svému pánu,

I nad nimi pán se radoval.

A když noční tmy se rozkládaly

Nad tím krajem čarodějně krásným,

A mne české zpěvy přivítaly,

Tu jsem též byl Orlíčanem šťastným!

Tak se Musa lehká zabrala

Do otčiny všeliké povídky,

A na vínek sobě sbírala

V rozvalinách pozasuté kvítky;

Hluboce nadechlať srdce mé,

A co jiným bylo tajemné,

Neb co druzí zjeviti se báli,

By zlých duchů na se nelákali,

Toť mé srdce láskou k vlasti zňaté

Uznalo za dávné runy svaté

V rázné řeči našich slavných předků. –

A hle, Tobě, kníže nadějný,

Zde podávám co dar veřejný

Poloviční zprávu o výsledku

Svého básnického zpytování,

Které na Tvé předevzal jsem zvání.

Druhou polovici této zprávy

Sdělím s Tebou oustně v prázné době,

Neb Ty dědicem jsa velké slávy

Rád o Slávě dáš povídat sobě.

Kníže, jenž jsi Musy zasnoubenec,

Přijmi z její ruky tento věnec,

A když v pozdějším svém živobytí

Nasbíráš si krásnějšího kvítí

K vlastním slavověncům občanským,

Pomni v lůně blahých upomínek

Na ten skromný naší Musy vínek,

Buda věren zvukům slovanským!

Blaho kolem sebe rozsívaje,

Svým a cizím štěstím oblažen,

Zpomínej si na památný den,

Kdyžto na začátku svého Máje,

Slaveného rodu zdárný člen,

Byl jsi k českým stavům přivtělen!6