Zřídlo úkoje.

Skrývám v duši zřídlo písní,

mnohý odnesen jím žal,

za zářící zdroj bych zlata

toho zřídla nezadal.

Když mne život rve a tepe,

beru z něho plnou číš,

a již nad svět křídlem ptáka

volně vzlétám k slunci výš.

Šťasten jsem, nechť lidské oči

v oblacích mne nezřely;

pěl jsem, vzlétal, což je více,

kdy mne osud sestřelí.