ZRNO.

Boží rady neskonalé

že jsou tajny mému soudu? –

vždyť je tak to zrnko malé,

které kladu v syrou hroudu.

Na širé jak lány padá

v bezpočtu, kam oko spěje,

zdá se mi: tak v nebes lada

Bůh své zlaté hvězdy seje.

A když tak to zrnko žitné

klíčí, roste nad brázdami,

velké jest a nevyzpytné

jak ty boží hvězdy samy.