Zrno hořčičné.

Království mé, Církev moje dosud malá –

Časem bude veliká i neskonalá:

V ní se lidé sejdou zemí všech a řečí,

V lůně jejím najde blaho rod člověčí,

Najde poklad milostí a dobrodiní.

A proto ta Církev moje malá nyní,

Hořčičnému zrnku jenom podobá se,

Jež všech jiných semen menším býti zdá se.

Člověk vezma seménko to, seje-li je

Na svém poli, z požehnané této síje

Stromek zrůstá mu vždy víc a více věčší,

Tak že nad byliny všecky v poli předčí,

A nebeští ptáci, vidouc ratolesti,

Přiletují, na nich bydlí, hnízda městí.

A tak Církev moje velkým bude stromem,

Všemu lidstvu žádoucím se stane domem,

V kterém blaze budou přebývati spolu

Lidé všechněch končin, zemí, hor i dolů.