ZROZENÍ MYŠLENKY.

Jak žár když vzlétne nad krovy a kolem rudě svítá,

tak náhle ze tmy rodí se myšlenka křečovitá –

nabývá tvaru pozvolna, šíří se, mohutní, vzrůstá,

slabiky, hlásky pravých slov v děsivá kladou se ústa.

Pak na ráz všecko ustrne – vteřina strašná letí –

mužové hlavy schýlili, k matkám se choulí děti –

a v těle každý napiat nerv – ticho tak příšerně zvoní –

cítit lze jasně, kterak krev ze srdce do žil se roní.

Možno, že všecko zbortí se – pod nohou země že zmizí,

a kdo ti až dosud bratrem byl, tou chvílí bude ti cizí...

Hrot nože cítíš na prsou – úzkost je větší a větší...

– A náhle myšlenka promluvila – neznámou budoucích řečí.