Zrození písně národní.

K jeteli ji nese spěch,

hlava klesá, čelo hoří,

něco chví se na ústech,

něco blaží hruď i moří;

vzdychá, líce barví krev,

srdce v živůtku se třese –

je to žal či lásky zjev,

co to děvče v ňadrech nese?

Pleje... Pestrý ptačí zvuk

dalekým se lesem honí;

žhavá touha dýše z luk,

sladká rozkoš z keřů voní;

hned – jak kukavice hlas –

zní to z háje do údolí,

hned – jako když metá klas –

křepelkou to volá z polí.

Hned to dýše jako bez,

vánkové když z jara dují,

hned to zní jak zvonů směs,

svatvečer kdy prozpěvují;

všecko zdá se zelenat,

všecko pučet, všecko kvésti;

v moře květů vyhnal sad,

lesy v moře ratolestí.

K charpě rudý touží mák,

v příval poupat šípek pučí,

hnízdo vijí s ptákem pták,

proud chce nivě do náručí;

země zpívá nebi v jas,

září slunce, vše se zpilo,

a děvčeti v srdci v ráz

písničku to vykouzlilo.