ZRUŠENÍ ROBOTY.

Že robem byl, to robota mu řekla.

Pot v panské brázdy, žluč v ty robské tekla;

v zdar cizí setbu rosil jeho pláč,

kdy v líše vlastní plevel jako dráč

mu kradl chleba pro hladové robě.

Rob robil, robil, však jen ku porobě

své i svých robátek, a krutý dík

z té panské slávy sklízel robotník.

Co panské? drábovy to sláva byla.

Kdo nezná mučednictví lidu toho,

ó lidu našeho, těch srdcí měkkých?

A kdo dnes pomní, že co polevila

mu trýzeň, vody neuteklo mnoho,

žeť líp jen ode včírků nedalekých,

a nedávné že zřelo pokolení

cti selské a lich rodných vykoupení?

Ba mláda jest ta naše volnosť, mláda!

O naše, naše! jak to dí tak ráda

všech ústa. Naše volnosť, – neboť celý

ten Čechů národ – rolnické to dítě!

My s tebou, lide, v podobě jsme mřeli,

a slunka rozbřesk na tvé chaty štítě

byl naším jitrem! Tebou, lide, žijem,

ty věrný statků našich hospodáři,

a tebe kdy směl parob tupit kyjem,

ves národ v hanbě lkal; však v slavozáři,

již křisitelé vzňali ze hvězd kleslých,

plál nad vše tvůj, ó lide, paprsek!

Neb narodil se nový český věk

jak spasil též v chudých selských jeslích.

Tvá kolébka to byla, tvoje střecha

a tvá ta píseň u kolébky také

i tvoje mluva sladká, libodechá,

čím uchránil’s nás ode zhouby všaké;

sám za nás přetrpěl’s věk hrozné zloby,

kdy vrah nám oltáře i hradby hrotil –

ty strádal’s, robil’s, doufal’s nade hroby,

až sám jsi vymodlil a vyrobotil

svůj národ z bídy, z poroby a mdloby!

Ó záviď, světe, Čechům selské roby!

Ti víc než panstvo, víc než králové

nám uštědřili z mozolitých dlaní,

ba z krve své: ne rodokmen jen hluchý,

však v synech svých nám dali veleduchy!

A když pak svitla vlasti záře ranní,

když volnosť dýchla zvěsti májové

a rolník, dřív tak pokořen a skroven,

vstal vedle knížat, zákonně jim roven, –

vsel ze své sklizně na svém poli prostém

nám tolik síly, tolik vytrvání,

že jak to žitné pole k slunci rostem

a nevyhynem, dokud on nás chrání.

Bylť rolník prvý kníže náš v čas bájí,

a znova jakož prvý kníže náš

dnes opět rolník svátosť češství hájí,

on naší cti jest nejmužnější stráž.

Tož zdráv buď statný lidu kmen,

jenž vlasť nám znovuzrodil,

a pozdraven ten zlatý den,

jenž lid nám osvobodil!