Zrůst semene.

Království se Boží na té zemi daří

Tiše ve hlubinách zasvěcených duší,

Jak se v zemi daří símě hospodáři,

Který, ať spí anebo bdí dnem i nocí,

Toho ani sám netuší,

Jakou vzchází símě to a roste mocí.

Hospodář – ten seje; země mocí plodnou

Oživivši semeno,

Jež v ni bylo vrženo,

Na světlo je pudí, dobou vhodnou

Aby rostouc na bylinu na úrodnou,

Vzrostlo v plné klasy,

A pak svými časy

Dozrávalo ke žni – dozrálo –

Pod srp padlo – v stodolu se dostalo.

Jak to símě, skryté v roli upravené,

Tajnou mocí klíčí, roste, na klas žene:

Tak i pravda Boží, daná duši prosté,

Ujavši se v duši této, k výši roste.

Neroste však jenom o člověčí síle

Na klas bohumilý ctnosti ušlechtilé;

Ale tajnou mocí, z Boží lásky jdoucí,

Jížto neviditelný Duch všemohoucí

Rozlévá svou milosť v duši ve svobodné.

A tak zúrodněno pravdy blahoplodné

Símě láskou Boží zraje v klasech ctnosti

Na žeň při úmrtí k věčné blaženosti.

Ta pak duše, v níž dozrály ctnosti klasy.

Ve stodole nebes dojde věčné spásy.