ZTICHA

Mé srdce jato vábným snem

o bájném kraji bělostném,

jenž za sopkami čeká...

A touha pudí srdce mé,

se vydat v dálky tajemné.

Nuž pojď, má duše, půjdeme,

pohoří noci přejdeme,

až uzříme kraj v slnivých

snu liliích...

Tam opijem’ se bílým snem

a poutům země uprchnem’ –

Nic nevidíš? Nic necítíš?

Již sníš?...