ZTLUMENĚ

V posledním světle plál a has’

tvůj hnědý vlas.

A vřava města ryčně kol se hnala,

březnová žádost přísahala, lhala

a bázní chvěl se hlas.

U tvého prahu naposled

cos šeptal ret.

Modlitba díků nebi, že jsi vstala,

v mém srdci a v tvém oku v slzu tála

a kouzlem kvet’ náš svět.

Spí žár a radost v obzorech.

Ten sen zrát nech,

jímž vůně mojich květin k tobě vála,

když duše má se o tvůj život bála

a šíleli jsme v úzkostech.

Po těžkých tmách

zahoří spasný jitřní nach,

neb život chce, bys kvetla a se smála.