Ztracená poctivosť.

Aby Parom do toho!

tisíc živých hromů! –

ztratila se poctivosť

z išpánského domu.

Hledali ji zemani,

jeden z druhým tárá,

u rychtára, slušeného

ba i u farára.

Hledali ji k posledu

v truhle u hajducha,

hvízdali a volali

marně, ona hlucha.

Páni brati zemani

nevěděli rady,

a po kopách dávali

čela dohromady.

„A co páni zrobíme?“

hlava kopy vece,

„udeřme ji na buben,

snad se najde přece.“

A dali ji na buben

páni bráčekovci,

aby on ji zvracoval

jako Dunčo ovci.

Bum, bum! Kdo ji přivede,

pět má reňských míti,

a kdo o ní chýru má,

aspoň žofku chytí.

I přijechal cigán hned:

„Páni velkomožní,

na dlaň slib, já našel ji

tam v té krčmě rožní.“ –

Poskočili zemani –

však to bylo chvatu,

že se větrem klátila

křídla u kabátů.

Věru našli poctivosť

u židáka v kochu,

začadlou a od kosti

zaváněla trochu.

„Odkud máš ji?“...““ Za fantík

všelicos dostanem –

v pálence ji propili

služný s vicišpánem.““