ZTRACENÉ.

Tys žitím šla... Znáš dobře jeho hrany.

A také vím, jak soudí tebe svět:

jak lotra s cejchem, který vyhnán z brány

a jemuž příkaz dán se nevracet.

A za to všecko, za tvrdosti, rány,

za ortel morálních a zbožných tet

zlý výraz tobě, psanče vymrskaný,

zlý výraz nenávisti v zraky sed’.

A dobře tak. Nač bíti čelem zemi,

nač imitovat dávné Magdaleny

a pokorně se kát slz ručejemi?

Co pokání je, žal – ať neznáš ani,

však soudcům přísným vnitřní svojí ceny

ten ukaž pošklebek a pohrdání.