ZTRACENÉ ILLUSE. (III.)

S jasnýma očima hleď dále kolem sebe.

Dál kráčej cestou svou. Tvá víra je tvůj dar.

Nechť fičí chladný mráz, nechť sebe více zebe,

v té zimě zkřehlé tak neztrácej tepla jar.

A nech ty rozvážné dál nesměle se belhat.

Jich počtům usměj se, ty, jenž jich chybu znal,

kde jiní selhali, ty nemáš právo selhat

ni práva vzdáti se, kde jiný snad se vzdal.

A v jejich lampičce když dohasíná olej,

v tmu proto neuvěř; je nutno dál se brát.

Ty cizí slabosti se nikdy nedovolej

a k vlastní omluvě necituj cizích vad.

Vždy, když se připozdí, strašidla vidí baby,

vždy, když se setmělo, je hrůza pojímá.

Ty věren pouti své, byť, abys došel, slabý,

hleď v jasný zítřejšek jasnýma očima.