Ztracené stezky.

Pták zpíval v rudnoucích už ňadrech stromu,

já pod stromem svou hlavu v dlaně skládal,

pták tesknil po jihu a toužil domů,

já po zavátých stezkách mládí bádal.

Už nenajdu jich nikdy; listí rudé

svým šelestem mi truchlé „s Bohem“ hude,

a pavouk tajemný mi bez únavy

síť bílou vije srdce kol i hlavy.

Však ne, proč stesky v oku se mi taví?

Pryč, povzdechu, pryč, černá dumo z hlavy,

pryč, sivokřídlý kolem hlavy mraku,

což není posud jaro mé v Tvém zraku?