Ztraceným snům.

Odlétli ptáci v jih

a snové moji s nima;

v tmě nocí bouřlivých

nadarmo hledám jich

a k duši táhne zima!

Zabloudil v chýži mráz

a divý vichr v lesy

a přes propastí sráz

lavina mosty věsí

a k srdci tíhne bol

a v oči jinovatka

a tma je kol a kol

a v sněhu spí má chatka. –

Když vísky horalů

jal spánek pomalu

a tichnou kolovrátky,

v tmu smutných večerů

vyhlédám k severu,

zda snové šťastných let,

již odlétli mi v svět,

se vrátí ke mně zpátky!

Leč marně čekám jich,

neb větru kvil a smích

mé touhy neslyší

a darmo duše má

chce přivát křídloma,

co spí juž v zátiší!